Palác Rokoko | Jméno Josef Šupich se zapsalo do dějin pražské architektury. | palacrokoko.cz

Historie - JUDr. Josef Šupich

Josef Šupich započal bohatou stavitelskou dráhu studiem vysoké školy v Praze, obor stavební inženýrství.

Jméno Josef Šupich se zapsalo do dějin pražské architektury. Úspěchy rodu Šupichů započal Josef Šupich starší, který se narodil v roce 1842 v tehdejším Německém Brodě. Svou bohatou stavitelskou dráhu započal studiem vysoké školy v Praze, obor stavební inženýrství. Svou pílí a dobrými studijními výsledky zaujal svého profesora. Profesor Zítek učinil ze Šupicha svého spolupracovníka a později i člena své stavební firmy, tím se mohl podílet na výstavbě takových pražských dominant jako např. Národního divadla. Prameny hovoří o tom, že profesor Zítek nezůstal pouze u spolupráce s Josefem Šupichem, ale stál u zrodu jeho vlastní společnosti. Za svého žáka se zaručil, a tak Josef Šupich založil stavební společnost v Německém Brodě. Její úspěchy překročily hranice Prahy. Firmu posléze převzal syn Prokop. Druhý syn, Josef Šupich mladší, vystudoval práva a otevřel si advokátní kancelář v Praze. Spolupracoval a přátelil se s ním např. Dr. František Ladislav Rieger. Na počátku dvacátého století – 1902 se oba bratři oženili. Současně uzavřeli sňatek se dvěma sestrami. Josefovo první manželství zůstalo bezdětné. Po smrti své první ženy se oženil podruhé, s rodačkou z Německého Brodu. Z manželství se narodila dcera Marie. Úspěch provázel Josefa Šupicha i na poli pracovním. V pražské advokacii tvořil výraznou dvojici s proslulým Dr. Schauerem, v praxi dával přednost agendě nemovitostí a pojišťovnictví. Stal se uznávaným syndikem jak českých pojišťoven, tak poboček zahraničních pojišťovacích ústavů v Praze. Příchod německých okupantů v roce 1939 vyřešil tím, že svou advokátní kancelář uzavřel a znovu ji otevřel až v roce 1945. Praxi provozoval až do své smrti. Dramatické politické změny v únoru 1948 se staly pro jeho nemocné srdce osudnými.

Josef Šupich byl znám i svou charitativní činností, věnoval se péči o zrakově postižené. V této oblasti úzce spolupracoval se strahovským opatem Jarolímkem a Maxem Lobkovicem. Byl činný i veřejně. Před 1. světovou válkou byl členem zastupitelstva města Prahy. Nezapomínal ani na umění. Podporoval výtvarníky a spisovatele. Spolupracoval s Maxem Švabinským a Aloisem Jiráskem, jeho blízkým přítelem se stal Alfons Mucha.

Osobní život měl stejně bohatý jako pracovní. Byl nadšeným nimrodem, což dokládá pronajatá myslivna s honitbou u Stříbrné Skalice. Rád cestoval, vydal se na poznávací cestu do Egypta, k moři jezdil do své vily v Lovranu na Istrii.